Když se chystáte natírat kamna, žáruvzdorná barva rozhodne o jejich životnosti

Zapomenout byste neměli ani na kontrolu komína. I to nejlepší dřevo a správné topení nic nezmůžou, když je komín zanesený nebo má špatný tah. Nechte si komín vyčistit pravidelně, ideálně před začátkem topné sezóny a pak ještě v jejím průběhu. Dejte pozor i na to, jak oheň v kamnech vypadá. Světlý, skoro bílý kouř znamená spalování při správné teplotě a vlhkosti. Tmavý, hustý kouř je jasný signál, že dřevo je mokré nebo že vzduch nemá správný přísun. Mokré dřevo navíc zanáší komín dehtem, který se pak může snadno vznítit, nebezpečí požáru je pak mnohem větší. Když budete hlídat vlhkost, skladování a vzduch, dřevo vám vydrží déle a vytopí dům stejně, jako byste spálili dvakrát tolik mokrého polena.

Při výběru dřeva na topení rozhoduje především jeho výhřevnost, která se odvíjí od hustoty a obsahu pryskyřice. Tvrdé dřevo z listnáčů, jako je dub, buk nebo habr, má vyšší hmotnost na kubík a hoří pomaleji a stabilněji než měkké dřevo ze smrku či borovice. Pro dlouhé zimní večery, kdy chcete přikládat méně často, se proto vyplatí sáhnout po tvrdých dřevinách. Pozor ale na to, že každý druh hoří jinak – dub potřebuje delší čas na rozhoření, zatímco buk hoří svižněji a vydává intenzivní žár.

Když přijde řeč na topení dřevem, většina lidí řeší hlavně to, jaké dřevo koupit nebo kde ho sehnat. Ale klíč, který rozhoduje o tom, jestli vám dřevo skutečně zahřeje, nebo jen tak prohoří bez užitku, je vlhkost. Čerstvě pokácený strom má vlhkost kolem padesáti procent. Abyste z něj dostali teplo, musí klesnout pod dvacet, ideálně k patnácti. Měření vlhkosti přitom není žádná věda. Stačí malý vlhkoměr se dvěma hroty, zapíchnete ho do třísky, a hned víte, na čem jste. Pokud nemáte měřák, poznáte suché dřevo i podle zvuku – při poklepání dvou kusů o sebe zní čistě a kovově, ne tlumeně. A taky podle hmotnosti, suché poleno je výrazně lehčí.

Další častý omyl se týká skladování. Dřevo nepatří do vlhkého sklepa, do igelitové plachty ani do těsně uzavřeného prostoru. Potřebuje vzduch, aby mohlo vysychat, a zároveň ochranu před deštěm a sněhem. Nejlepší je otevřená kůlna nebo přístřešek s mezerami mezi prkny, kde může proudit vzduch ze všech stran. Polena by měla být naskládána tak, aby mezi nimi zůstaly mezery – ne natěsno na sebe. Důležité je taky neuskladňovat dřevo přímo na zemi. Když leží na hlíně nebo na betonu, nasákne vlhkost a začne hnít. Použijte dřevěné palety nebo alespoň pár klacků, aby bylo dřevo mírně nad zemí. A pokud už máte dřevo venku a chcete ho přinést dovnitř, udělejte to alespoň dva dny předem. Dřevo, které se ohřeje v pokojové teplotě, pak v kamnech krásně hoří a neprská.

Základní pravidlo je jednoduché: suché dřevo znamená méně skla na dvířkách. Při spalování vlhkého dřeva (nad 20 % vlhkosti) se uvolňuje velké množství vodní páry, která se sráží na skle. Pokud topíte dřevem s vlhkostí kolem 30 %, očekávejte, že sklo bude potřeba čistit téměř po každém topení. Dřevo skladované déle než dva roky pod přístřeškem má obvykle vlhkost 15–18 %, což už je přijatelná hodnota. Měření vlhkosti vlhkoměrem před topením je nejspolehlivější způsob, jak se vyhnout zbytečným nánosům.

Při výběru dřeva se vyplatí vsadit na tvrdé dřeviny, pokud chcete dlouhé a pomalé hoření. Buk nebo dub hoří déle a vytváří stabilní uhelnou vrstvu, která drží žár po dlouhou dobu. Měkké dřevo, jako je smrk nebo borovice, hoří rychleji a je vhodnější na podpalování, protože rychle vzplane. U suchého měkkého dřeva ale stále platí, že popela bude méně než u vlhkého tvrdého dřeva. Nerozhoduje tedy jen druh stromu, ale hlavně to, jak jste dřevo připravili.

Samotný výběr dřeva má svá pravidla. Nejdůležitější je, aby bylo naštípáno na menší kusy, ideálně na délku podle topeniště. Celé polena totiž schnou mnohem pomaleji a v kamnech se špatně rozhořívají. Nejlepší je míchat tvrdé dřevo, jako je buk, dub nebo habr, s měkkým, třeba smrkem nebo borovicí. Tvrdé dřevo hoří dlouho a dává stabilní žár, měkké zase rychle chytne a pomůže rozdělat oheň. Pozor ale na to, co do kamen nepatří. Lakované, natřené nebo jinak ošetřené dřevo, dřevotříska či staré palety znamenají při hoření uvolňování toxických látek, a to nejen do ovzduší, ale hlavně do vašeho komína. Nikdy takové věci nespalujte, i když se nabízejí jako snadný zdroj paliva.

Samotné množství skla také závisí na teplotě spalování. Při nízkých teplotách, kdy dřevo jen doutná, dochází k nedokonalému spalování a vzniká více dehtu a sazí. Ty se pak spolu s vodní párou lepí na sklo. Správný postup je roztopit rychle a intenzivně, aby teplota v ohništi rychle stoupla. K tomu použijte suché třísky a menší polínka, která rychle hoří. Jakmile se vytvoří žhavá vrstva, přikládejte větší kusy. Vyhněte se přikládání vlhkého dřeva na již rozhořený oheň – to způsobí prudký pokles teploty a okamžitou kondenzaci na skle.